Oltářní archa

Barokní dřevěná polychromovaná oltářní archa, farní úřad Žirovnice

 

Popis památky

 

Při rekonstrukci budovy farního úřadu v Žirovnici (1996) byla nalezena barokní dřevořezba přenosné oltářní archy (velikost cca 70cm x 45cm x 33cm), kterou lze podle analýzy stylu a charakteru provedení zařadit do poslední třetiny 17.století. Polychromované reliéfy s pašijovými výjevy jsou vyřezány z  lipového a hruškového dřeva, oltářní skříň je zhotovena z polychromovaného borového dřeva.

V horní větší části je umístěn bohatě vyřezaný oltář s figurálními christologickými pašijovými výjevy. Oltářní figury jsou vyřezány stylem vysokého reliéfu a skládají se ze sedmi hlavních oddělených částí, symbolizujících různé výjevy z Kristova mučednického života.

Centrální polychromovanou dřevořezbou je reliéf bolestné Nejsvětější Trojice – sedícího Boha Otce držícího kříž s ukřižovaným Kristem

Ve spodní části středového reliéfu se nachází pět postav. Dvě nejvýše umístěné postavy jsou oděny do roucha františkánského řádu. Na levé straně stojí sv. František z Assisi se šípem a stigmaty, na pravé straně stojí sv. Antonín Paduánský s planoucím srdcem. Pod nimi se nachází Panna Maria, sv. Jan a klečící sv. Maří Magdalena s lebkou v rukách.

Po obou stranách středového výjevu jsou vsazeny dva nad sebou umístěné reliéfy. Vlevo odshora je výjev Ježíše Krista loučícího se s Matkou, dále pak Ježíše Krista korunovaného trnovou korunou, vpravo se nachází postava ECCE HOMO – stojící Ježíš Kristus v purpurovém plášti držený dvěma pochopy, a dále pak výjev bičování Ježíše Krista, který byl přivázán ke sloupu původně zřejmě pravým provazem. Střední část je doplněna patrně v pozdějším období o figury dvou klečících adorujících andělů držících svícny s tordovanými dříky.

Výzdoba obou křídel dveří je tvořena reliéfy, které obsahují dva nad sebou oddělené výjevy. Na levém křídle oltářní archy je umístěna scéna políbení Jidáše a pod ním Pieta. Na pravém křídle oltářní archy je výjev klečícího Krista v Getsemanské zahradě a anděla přinášejícího kalich hořkosti a kříž, pod ním je scéna z Nesení Kříže s postavami klečící Panny Marie a Šimona, jenž Spasiteli pomáhá nést Kříž, sv.Veroniky ukazující otisk Kristovy tváře na roušce a dvou biřiců.

Určitou zvláštností je použití drcených sklíček jako plniva v původních polychromních vrstvách. Tato sklíčka měla umocnit svými optickými reflexy výraz některých barevných ploch, které mohly být zvláště patrné v tmavých prostorách například při osvětlení svícemi. Drcená sklíčka nalezneme použitá hlavně na drapérii figur, ale rovněž na motivech flóry .

Kompoziční charakteristika napovídá, že zhotovitel oltářních výjevů vycházel ještě z gotických kánonů, pro které je typická náznakovost perspektivy, vzájemné velikostní poměry a významové vztahy. Výtvarná forma nepostrádá určitou „zlidovělost“, která působí v detailech výjevů a zpracování některých částí dřevořezby.

Jedná se však o zcela mimořádnou památku, která je nejen dokladem osobité zbožnosti své doby, ale je především dokladem vysoké výtvarné úrovně sakrálních předmětů.

 

Restaurátorský průzkum a jeho vyhodnocení

 

Zásadní poškození oltáře spočívalo v z větší části uvolněné a odpadané polychromii.

Další poškození oltáře spočívalo v jeho uvolněných konstrukčních spojích, řezané figury nebyly bezpečně připevněny k oltářní arše, při manipulaci s oltářem hrozilo jejich vypadnutí.

Byla nutná obnova dřevěných čepů upevňujících řezby k oltářní arše a jejich případná výměna.

Některé plastické části figur byly odlomené, uvolněné, nebo se nedochovaly (část hlavičky, ruka, noha a křídlo u jednotlivých andělů).

Výletové otvory po dřevokazném hmyzu byly viditelné v menším rozsahu na celém povrchu památky.

Kované železné panty a zámek na oltářní skříni byly zkorodované a pokryté rzí. V zámku chyběl klíček.

Byly odebrány vzorky polychromie, z jejich nábrusů byl proveden laboratorní průzkum, který objasnil skladbu a složení původní barevné vrstvy a dvě přemalby.

Původní barevná vrstva byla vypodložena tenkým křídovým nátěrem. Následovala barevná mírně transparentní vrstva klihové tempery, která byla uzavřená pryskyřičným lakem. Ten působením času tmavnul a tak celé dílo dostalo osobitý výraz. Na některých partiích barevné vrstvy byla nasypaná drcená sklíčka. Ta byla nasypána na povrch do nezcela zaschlé barvy a tím došlo k jejich pevnému ukotvení.

Rozbor složení vrstev přemalby ukázal jako jejich pojivo kasein. Tato pastózní kaseinová přemalba povrch reliéfu ucpávala a obalovala jeho původní modelaci. Přemalba nebyla ani po umělecké stránce zvláště hodnotná. Dílu do jisté míry ubírala jeho autentičnost, která byla předmětu vtisknuta působením času a bylo z ní možné číst životní příběh památky.

 

 

Restaurátorský proces

 

  • upevnění uvolněné polychromie
  • odstranění nepůvodní polychromie
  • snímání povrchových nečistot
  • plastická rekonstrukce chybějících částí
  • lokální doplnění chybějící polychromie
  • demontáž a ošetření zkorodovaných železných pantů a zámku
  • ošetření zářením gama v  radiační komoře proti dřevokazným škůdcům
  • nové upevnění jednotlivých uvolněných částí k oltářní arše
  • povrchová úprava